Project about half-minute horrors 1
Ano, vidíte dobře! Účastním se tohoto skvělého projektu, který vymyslela Ewiline. Jde o to napsat velice krátký horor na určité téma (je to tak trochu jako v té knize Půlminutové horory, kterou jsem sice nečetla celou, ale znám ji. No je pravda, že ty horory jsou spíše k pobavení, něž k vyděšení :D. Stejně tak můj první horor do tohoto projektu - fakt to berte s nadsázkou :D). Můžete si vybrat z třiceti témat (můžete vlastně napsat horor na každé téma, ale to se mně asi nepodaří), já si vybrala hned to první, protože mě osvětlila náhlá inspirace. Je to téma CHŮVA.
A ještě k tomu mému konkrétnímu hororu, není to moc hororové, a samozřejmě by se to dalo mnohem rozvést a udělat z toho vážně horor, ale toto je pouze "půlminutový" horor, tak snad vás to alespoň trochu pobaví, když ne, co se dá dělat? :D
A ještě k tomu mému konkrétnímu hororu, není to moc hororové, a samozřejmě by se to dalo mnohem rozvést a udělat z toho vážně horor, ale toto je pouze "půlminutový" horor, tak snad vás to alespoň trochu pobaví, když ne, co se dá dělat? :D
TÉMA: Chůva
NÁZEV: Nemá ráda děti
NEMÁ RÁDA DĚTI
Lucie nemá ráda děti.
Nemá je ráda už asi od šesté třídy, kdy si uvědomila, že ji doopravdy děsí - čím jsou děti mladší, tím je to horší. Svěřila se se svým strachem doma, ale řekli jí, že je to hloupé, že se není čeho bát, že ji to přejde a jednoho dne bude mít vlastní děti a už si na nějaký strach nevzpomene. Nevěřila jim.
Čas plynul a Luciin vztah k dětem se nezlepšil, potom však nastal červen, poslední měsíc prvního ročníku na střední, a jí se naskytla úžasná příležitost jet o prázdninách s pár lidmi ze školy do Francie. Rodiče řekli, že jí výlet povolí a zaplatí, pokud sama přispěje nějakou částkou. A dokonce jí našli brigádu - hlídání čtyřleté Vendulky, dcerky rodinných přátel, co bydlí o dvě ulice dál v nově postavených řadových domech. Lucie tuto možnost zděšeně odmítla, ale její matce se to zalíbilo natolik, že prohlásila, že pokud dcera nezkusí být chůvou, nebude žádná Francie. Dokonce řekla, že tato brigáda Lucii pomůže zbavit se jejího strachu. Ta pořád váhala, ale podívat se do Francie chtěla už hodně dlouho a nakonec se rozhodla, že to hlídání dětí opravdu zkusí, doufala, že bude stačit jen jeden den a rodiče potom na svém požadavku poleví, přeci jenom věděla, že spíše než o finance, jim jde o princip. V pondělí vyšla z domu odhodlaná stát se na chvíli dobrou chůvou.
A tak teď Lucie leží na podlaze v obýváku nově postaveného řadového domku a matně si vzpomíná, jak se ocitla na zemi. Uslyší krůčky a spatří, jak se u její hlavy objeví Vendulka. Má blonďaté vlásky zatočené do kudrlinek, veliké bledě modré oči a ďolíčky ve tvářích. Lidé o ní říkají, že vypadá jako andílek.
"Echm?" zachroptí zmateně Lucie. Děvčátko si klekne k ní a pohladí ji po tváři. Odhrne jí vlasy ze zpoceného krku a obličeje.
"Neboj," řekne dětským hláskem.
"Vendulko?" Rozbuší se jí srdce, nejradši by vstala z podlahy a utekla domů, ale strachem se najednou nemůže ani pohnout.
"Pšššt," zašeptá děvčátko a poté se zeširoka usměje. Od zoubků se jí odrazí světlo a už nevypadá jako andílek. Spíš jako ďábel.
"Vendulko!" vydechne Luci, náhle však Vendulka roztáhne rty ještě víc, vysokým hláskem se zasměje a zakousne se své chůvě do krku, přes kůži a krev až do masa.
